| kód | název | hodnocení |
|---|---|---|
| V0311-3-D-(2,4) | ZVYKY A OBYČEJE | Zapsaný zvyk á 1S Zrealizovaný zvyk á 2S (dohromady max. 40S/měsíc) |
| Tisíc let se česká lidová kultura vyvíjela pod vlivem křesťanství – mnoho původních lidových zvyků a obyčejů tak bylo křesťanstvím ovlivněno. S postupem doby, ve které spousta lidí nemá ani čas zastavit se s přáteli, natož ohlédnout se do minulosti, se mnoho zvyků a obyčejů začíná vytrácet. Na druhé straně, díky nadšencům, se však daří některé zvyky a obyčeje znovu objevovat a oživovat. V úzké souvislosti s obyčeji jsou i různé výrobky, kterým se v etnografické hantýrce říká „zvykoslovné předměty“. Ty byly vytvářeny bezprostředně před příležitostí, pro kterou byly určeny a většinou také v rámci této příležitosti likvidovány nebo zkonzumovány. Z těchto důvodů je velice málo dochovaných předmětů původních. Tak jako obyčeje a zvyky se nedělaly z pouhé zábavy, ale měly určitý symbolický význam, úlohu, podobenství (např. ochranu před zlými silami), tak ani zvykoslovné předměty nebyly jen záležitostí dekorační. Třeba o Vánocích se vyráběly např. figurky ze sušených švestek, výrobky z barevného papíru, textilu či slámy, vrkoče. Slunovratnou symboliku (21. prosince), která měla symbolizovat plodnost, bohatou úrodu nebo sluneční kouli se životodárnými paprsky, vyjadřoval starodávný podstropní závěs „polaz“ (polazník = koledník). Legenda vypráví, že vánoční strom poprvé ozdobil Martin Luther. Pro české Vánoce je nejcharakterističtější stavění betlémů - jesliček. Velkou tvůrčí oblast tvoří vánoční lidové pečivo – vedle figurálních perníčků a koláčů pečou dnes maminky desítky různých druhů vánočního pečiva. O Velikonocích se zase malují vajíčka jako symbol nového života, chlapci pletou pomlázky, aby jimi „pomladili“ děvčata. Vyráběly se také nejrůznější hrkačky a řehtačky, které nahrazovaly vyzvánění zvonů v době velikonoční. Možná některé zvyky používáte ve vaší rodině, o některých se dozvíš od babičky, dědečka a dalších příbuzných a známých, o jiných si někde přečteš. V mnoha skanzenech, ale i jinde můžeš doklady o těchto obyčejích i jejich předvádění dokonce na vlastní oči vidět. Možná že někdy v budoucnu se ocitneme, třeba v rámci nějaké expedice nebo jamboree či rover mootu, někde ve vzdáleném světě, kde se budeme setkávat s tamními zvyky a obyčeji, které se mohou od našich výrazně odlišovat nebo naopak jim v něčem mohou být podobné nebo dokonce totožné. Abychom jim rozuměli a chápali jejich význam pro život tamních lidí, abychom si s těmito lidmi vzájemně porozuměli (a to je velice důležité pro budoucí svět), musíme se naučit chápat a rozumět rozumět zvykům našim. Tvým úkolem tedy bude: Sbírat a do Expedu zapisovat všechny zvyky, které se vážou k nejrůznějším lidovým i křesťanským svátkům (advent, Vánoce, Nový rok, Velikonoce, vynášení zimy, máje, jízda králů, dožínky, Mikuláš a spousta dalších), pokusit se zjistit, z čeho vycházejí ony zvyky i celý svátek. Za každý zapsaný zvyk máš 1 S. Nápověda: Ve Skautských pramenech vyšla v Liberci 1998 knížka Marie Soukalové: Náš poklad, kterou možná máte v oddílové knihovně a která je právě o tom. Za každý zvyk, který budeš ty sám, s kamarády, s družinou či oddílem nebo s celou svou rodinou realizovat, máš 2 S. Týká se i výroby zvykoslovných předmětů. Zvláštním případem budou recepty (vánoční cukroví, vánočka, jidášky, ...) – vzhledem k jejich obrovskému množství (a nepřebernému množství obměn a variací) budeme počítat jen jejich realizaci. Za každý zrealizovaný druh si započítej 2 S. Můžeš to pojmout jako svůj etnografický (národopisný) výzkum, který zapsaný v ExpeDu bude mít třeba za 50 let velkou cenu. Možná by se takový výzkum dal dělat společně i v družině - počet objevů by se tak vzájemnou výměnou mohl zvícenásobit. |
||