| kód | název | hodnocení |
|---|---|---|
| V1105-3-D-(2,4) | ZTROSKOTÁNÍ | 1.-10. den: 1S/den 11.-20. den: 2S/den atd. až 91.-100. den: 10S/den 101.-150. den: 25S/den 151.-200. den: 30S/den |
| Máš trochu fantazie? Jsi trochu romantik a trochu blázen? Jestliže ano, tak tohle je úkol pro Tebe, zejména pokud jsi důchodce, protože mladí a zaměstnaní nemají na takovéhle úkoly smysl ani čas. Upřímně řečeno ušil jsem si ho na svou míru, hned vysvětlím proč. Začíná to zcela prozaicky: naše generace je ještě z války zvyklá na to, aby doma byla nějaká zásoba jídla a tato vlastnost byla v moderní době podpořena všelikými zlevňovacími akcemi, zejména v supermarketech, čehož samozřejmě nejvíce využívají důchodci, zvláště když ještě jezdí za nákupy autem. A tak se nám stalo, že máme ledničku i mrazák, jakož i spíž zaplněnou příležitostně zlevněnými potravinami. V této situaci mě napadlo něco, co by mohlo zásadně porušit zaběhlý stereotyp, a naordinovat si do života trochu dobrodružství: představa, že panelákový byt, spolu s příslušným sklepem jsou lodí, která ztroskotala v dobách, kdy nebyly mobily ani satelitní telefony, na pustém ostrově nebo zamrzla v ledovém oceánu jako slavná norská loď Fram s Nansenem coby kapitánem. Takže v takové situaci nezbývá než se zásobovat z vlastních zdrojů, to znamená pouze z toho, co je v ledničce, mrazáku, spíži a ve sklepě. Je zřejmé, že první dny o nic nejde, protože všeho je dostatek, ale postupně, jak zásoby mizí, začíná to být zajímavější a zajímavější. Najednou něco zcela běžného dojde, např. chleba a co teď. Máme ale zásobu mouky, tak z ní teda musíme udělat chleba, ale takový, aby se dal jíst. A v tomhle okamžiku ztroskotání začíná být zajímavé, protože musíme začít vařit nikoliv podle předpisů, ale podle toho co máme k dispozici (jako za války naše babičky). Jsem zvyklý na kmín, ale už je ho tam nepatrně, čím ho nahradím? Atd., atd… Nezastírám, že tenhle úkol jsem si ušil na sebe, protože pomocí něho bych rád zlikvidoval staré zásoby kompotů a zavařenin a dalších potravin, které s úspěchem léta obcházíme, protože stále kupujeme něco „lepšího“. „Ztroskotání“ tak může přispět k ekologickému chování, které odmítá plýtvání, vznikající omezení mohou vést k chápání chudoby v rozvojových zemích, přispět k likvidaci obezity a v neposlední řadě ušetřit finance. To je tolik pozitiv, že se vyplatí do toho jít. Protože však přesto nejsme na pustém ostrově, ale v civilizované společnosti, která má určité společenské uzance, není asi možné, když nás pozve někdo na návštěvu, začít mu vykládat, že jsme ztroskotali a že tudíž občerstvení, které hostitel s láskou připravil právě pro nás, může klidně, ale opravdu klidně vyhodit. Takže: je to jednoduché - v situaci, kdy to prostě nejde, nebudeme uvedený den do našeho přežití na pustém ostrově počítat. A jak to bude se svemy? Prvních deset dnů si za ztroskotání budeme počítat 1S/den, a to proto, že budeme musit začít pomalu uvažovat, co, jak a kdy budeme vařit a jíst. Další dekáda bude již za 2S/den a tak dále. Takže čím déle vydržím, tím bude můj zisk vyšší a za 100 dní bude tedy za každý den 10S. Po takovéto době je již poměrně náročné sestavovat jídelníček a v porovnání se stravováním „Za dolar“ (V1105-4) se stává náročnějším. Ve druhé stovce dní v režimu ztroskotání budeme proto hodnotit každý den v průběhu 101-150 dnů ztroskotání 25 svemy, v průběhu 151-200 dnů 30 svemy. Nevím, jestli se někdo přidá, ale já už se docela těším na jídelníčky v samé koncovce a taky na zjištění, jak dlouho lze se zásobami, které máme, v úsporném režimu vydržet. Musím zde však také uvést, že je možné to kdykoliv zabalit z titulu „zachránění posádky lodi“. Také je zřejmé, že ve vícečlenné domácnosti to zase není tak úplně jednoduché - my s manželkou jsme se dohodli, že se mnou jde na pustý ostrov s tím, že když ji to přestane bavit a dostane na něco chuť, tak si to prostě pro sebe koupí, ale já jedu pouze a výhradně podle pravidel. |
||